Anotace: ... opět jedna báseň o mé platonické lásce jaro/2016 ... Ty její oči .. ty oči .. V nich jsem se tolikrát topil .. pomoci mi nebylo .. tůňky bezedné, avšak vábící k ovlažení .. k osvěžení .. Vždy znovu a znovu v ně jsem se nořil .. znovu a znovu ..
Upamatovati se snažím dne, kdy Tvé oči jsem prve zřel,
obdivuji se každou chvíli mého bytí jejich smyslné to kráse.
Touhou lačnou jejich spatření jsem od těch chvil v nitru vřel,
znáti to bylo na mém pohledu nesmělém a chvějícím se hlase.
Upamatovati se snažím toho, kdy Tvou krásu jsem prve zřel,
ta, díky níž jsem v Tvém srdci pevně lapen, v jeho kouzlu jatý.
Bez něhy hlasu Tvého, libě mi znějícího, den můj mi mřel,
neboť jsi mého života smysl, jenž bytí mému je toliko svatý.
Když pohled napíše do očí průtrž mračen... a žbluňk.
Totální a bez záchranného kruhu.
14.02.2019 19:06:48 | šerý
Pane kolego, děkuji za trefný komentář .. Jako by jste mně u toho sledoval. :-D ;-)
14.02.2019 20:48:12 | Jean-Paul Simon