Jsi mi dnes vším,mým nebem, mou oblohou. Ptáci tam nahoře, ti za nic nemohou. Jsi mi vším, čím chci aby jsi byl, možná, že sama chci abys mé srdce, abys ho potrapil. Možná, že vzdálíš se na jinou planetu, a já už nikdy ,už nikdy nespatrim kometu.
Uvidím odrazy hvězdy a měsíce,
Uvidím Malý vůz,najdu i Velký, Polarku i Souhvězdí medvědice.
Možná, až budeš pryč docela,
možná pak nezjistim, proč jsem tu vězela ,
Nebudu vědět už nikdy nic,
můžu pak koukat nahoru, na měsíc.
Pokud to nezjistim, mám jenom strach,
že se zas budu mátožit v temnotách.