Anotace: .. jedna starší báseň .. platonická láska/2016
Zřím svit pohledu Tvého tiše dojetím se lesknoucí,
dechu svého pozbývám, kterak vidím Tě nade všemi čnít.
Krz srdce mé něžně prostupuje lesk z oka kanoucí,
povzdech touhy mé oddané Ti bude toliko libě znít.
Ten, jenž Tvé kráse patří a s ní je tím pevně spjat,
povděčen já jsem opoře Tvé, péči toliko laskavé.
V myšlenkách Tvých dlím, v nichž jsem Tebou zajat,
Kroky mé Tobě v ústrety jsou však toliko váhavé.
"Láskavé." Oslovilo!
24.02.2019 18:17:29 | šerý
Děkuji Ti! Já dneska napsal další báseň (ne tuto) jedním dechem. Za čtyři dny už čtvrtou. Ale můžu o ní říct, že je to opravdu poezie, opravdová báseň. Krátké verše, opět latinský název a poprvé i latinský dovětek ...
Nějak jsem opět zaplaven múzou ... A není to jarem. Spíše jarem v mém nitru, které by mohlo kvést i za těch nejsilnějších mrazů.
24.02.2019 20:34:31 | Jean-Paul Simon
ŽASNU.. :-)
24.02.2019 11:26:08 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA