… býlí

Ztělesněním smyslu jsi mého života, mého středu vesmíru,

chvil krušných, duše zármutku, jež jsem musil prožíti,

než-li jsem směl onu krásu Tvojí v celé velikosti spatřiti.

Nejednou dychtil jsem dáti Tvému Já své lásky nadmíru.

Vůně Tvá jarního býlí, jež smyslně svedla mne křehce plachého,

dala mi poznati plnou svojí vahou krásu dní, v nichž se tiše noří.

Oddanost Tvá ke mně plachému, jest mi souzeno, mé Já, ať se i nadále koří,

neb není dní, v nichž by se nezrcadlil odraz života přespříliš vratkého.