Co chceš?

Chceš pokládat písmenka do hedvábných řádků?

Chceš ode mne slovíčka pěkně popořádku?

Chceš přidat srdcí pár? Moje ti nestačí?

Něhy jen do dlaně? Nechceš ji v náruči?

Písmenka řadím ti jedno pěkně za druhým,

slovíčka vznikají způsobem pomalým,

srdce je citlivě s taktovkou rovná.

Věty jsou ke čtení. To každý pozná.

Hedvábné řádky jsou však příliš tenoučké,

těžké věty neunese, jenom ty slaboučké.

Zastav se, posečkej, podej mi ruku svou.

Nevíš jak? Otoč se. Já stojím za tebou.

Otoč se prosím tě, důlek tu vystojím, 

čekám tě, vidím tě, lásky se nebojím.

Nebo chceš srdcí pár, to mé ti nestačí?

Řekni dost, nemlč dál, život se otočí.

Odejdu v tichosti, písmenka zůstanou.

Řádky a něžnosti podmínky nekladou.