Jsi jako bárka na hladině
co vlnka s vlnkou si s ní hraje
Když vyjde slunce nad obzorem
Svým nočním splínům dáváš sbohem
Oči tvé modré rozjasní se
Odrazem nebe prosvětlí se
Tvá síla mocná rozhýbává
Stojaté vody mého rána
Jsi pramen z hlubin tryskající
Živou vodou mou posilující
Když toho máš plnou hlavu
Odjistíš ventil všem svým klamům
Já neřeším to, vždyť už vím
že očistíš se deštěm svým
Jsou to jen vlny na povrchu
Co neznají své vody hloubku
Krásně napsaná. Velmi smyslná.
11.01.2020 23:34:02 | Jaruška
Neco prenadherneho :-)
12.03.2019 10:49:07 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Díky Leničko :-)
12.03.2019 13:34:30 | vlnka
:-)*
12.03.2019 13:37:16 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA