Noční telefon
Vše mrazí v zádech rozhovoru noci
u neslyšného tepla slov co léčí –
já nemám něžnou touhu ve své moci
i duši, která sobě protiřečí.
U sebe pýchu prázdna vnitřně míjím,
ve slovech tísně slyším zlato kouzla,
z něj vyciťuji, že jsem v srdci jejím,
když kdesi v dálce pláče osamělá.
Já rozhodl se v noci při modlitbě
svou cestu vymezit si zcela provždy
a kráčet přímo k osudové svatbě
i doufat, že mi nikdy neopustí.
Hluboké :-)
30.03.2019 09:27:40 | vlnka
Děkuji "Vlnce". Lidská (především má) duše je složitá. Píši samozřejmě "jinak". Do toho volného verše se mi stále nechce. Sám nevím proč. Takže se omlouvám všem.
30.03.2019 09:53:57 | ARNOKULT
Neomlouvej se ... jsi to ty a tvá báseň ... piš jak to cítíš a bude to fajn :)
30.03.2019 19:57:05 | Polux Troy
Děkuji mnoho. Básně, jako výzkumný pracovník, píši jen občas. Pouze poslední měsíc toho bylo asi více. Jsem i poněkud "starší" ročník. Takže ještě jednou děkuji.
31.03.2019 01:44:37 | ARNOKULT