Pro poutníka
Pro poutníka
tam pod nosem.
Kouknu, jsi to ty,
kreslíš po mně prstem obrazce
a šeptáš mi,
že tvoje jsem.
Něco mě šimrá,
tady na čele.
dívám se,
jak hraješ si nesměle,
na poutníka po mém těle.
Něco mě šimrá,
tu na tváři.
Dělám, že nic,
a tak se netvař
dotčeně,
že nesměji se
praštěně
a užívám si
chvíle tvého bloudění
a tajemných kreseb
do mých linek.
Uložím si tě,
uložíš si mě
do vzpomínek.
Někdo mě šimrá,
tu,
na duši,
u srdce.
Jsi můj poutník,
tak zůstaň se mnou.
Už se nesluší,
nechávat mě tu opuštěnou.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Na 4.řádku má být "po MNĚ", to je třeba znát, co kdyby náhodou poutník uměl tyhle tvary a mohl by k své milé ochladnout. Dlouho jsem přemýšlel proč hrdinka říká "tam pod nosem" a ne "TADY pod nosem", tím spíš že vzápětí říká správně "tady na čele"? Vysvětlení je jasné: hrdinka má extrémně dlouhý nos. (to jen pro odlehčení) Jinak je básnička dobrá, ne zrovna originální, ale vkusná, nazvaná obstojně. Zvlášť oceňuji, že jsme neputovali po náročnějších oblastech, jak je na serveru zvykem.
03.04.2019 11:57:13 | Karel Koryntka
Karel Koryntka: Děkuji za upozornění, opraveno, chybka se vloudila...
Dovolte malé vysvětlení - slůvka tam a tady - vidím, že s nimi máte trochu problém... Já je používám ráda a ráda je v básních i střídám, dodává to rytmus a zároveň se slova neopakují.
PS: Nevím, jaké náročnější oblasti máte na mysli... A snad to raději ani vědět nechci. ;)
05.04.2019 10:42:56 | Vesnodomka58