Září ti vlasy....

Záři ti vlasy
jako luna v noci
seběh jsem z trasy
teď jsem bez pomoci.

Bloudím a tápu
v kraji vrb a smrků
mít aspoň drápu,
podoben bych vlku

lovil si kořist
a pil z jejich tepen
kdybych škrt o list
byl by krví slepen.

Možná jsem zvíře,
možná jsem král hyen
sedím však v díře
a scházíš mi ty jen.

Ta zář tvých copů
ta mi tady chybí,
zmítám se, kopu,
kde jsou tvoje sliby?

Kde jsou tvá ňadra,
tvůj klín, tvoje slova.
Smrt? To je hadra!
Někde houká sova.

Smrt to nic není
smrt je vykupitel
podá rozhřešení
Ježíš i Jan Křtitel.

Než však vyslechnu
ortel Všehomíra,
"Chci tebe!" vzdechnu,
ty jsi moje víra

Ty jsi můj spánek
i mé probuzení.
Jsi ranní vánek,
noční rozbouření.

Jsi pevná země,
písek z mořských břehů,
jsi život ve mně,
jsi tou, jež dá něhu.

Jsi peří ptáka
první noční hvězda.
Ta která láká,
ale neodevzdá.

Jsi kousek buše,
prérie i stepi,
jsi půl mé duše,
bez tě byl bych slepý

a možná hluchý,
němý a co ještě?
Jsi záhon suchý,
malá kapka deště

a nebo rosy,
nebo kapka krve?
Tak vlastně, kdo jsi?
Tak jak na poprve

nedáš mi větu
jako indíciji
Jsi pole květů,
v němž motýli žijí.

Jsi lesní víla
oděnná jen v chmýří,
tvé srdce spílá
a krev v tobě výří.

Jednou tě zvyklám,
snad možná za léta,
jsi optický klam,
devatý div světa.

Mělas mou lásku,
dřív než jsem se nadál,
změníš svět v hlásku,
v písmeno...a dál.

Dál už bych žvanil,
lepil k sobě žvásty,
pointu ranil,
tak jak srpem chrásty.

Co chtěl jsem v touze?
říci koutkem levým?
Psal jsem to dlouze,
takže už to nevím...