Lidé mi vždycky říkali
že jsem hloupá a naivní
že pravá láska není
- je jen stesk a trápení
Já jsem se jen smála
vždy odpovídala
že hledám lásku tak čistou
jak před bouří nebe
pevnou jak krky labutí
spletené do sebe
Že hledám labuť do páru
tu svou spřízněnou duši
co pochopí mě i beze slov
pro niž mé srdce buší
A já ho najdu
já hledat budu
pilně jak včela pýlí květ
až na kraj světa
já za ním půjdu
až labutě se vznesou vlet
Já hledám lásku
pevnou jak krky labutí
co beze hlásku
lásku v nás obou probudí
Čtu komentář níže.
A nemohu nereagovat.
Ať se třeba smějou.
Každý má tu svou.
Pravdu, lásku, víru.
Nenech se jedním komentářem odradit.
Mě tvá báseň oslovila.
02.05.2019 23:38:33 | Cappp
Tahle nevyšla, páč kromě chyb tentokrát ani nepůsobí upřímně. Zkus si eventuálně představit že to říkáš kamarádkám "hledám lásku čistou jak před bouří nebe - pevnou jak krky labutí". A když patrně řeknou "hele neblbni" nebo se smějou, tak je básník nějak odchýlený z cesty. Tohle je pořád strašně důležité - ta důvěryhodnost, jestli se hrdince dá věřit.
24.04.2019 07:58:13 | Karel Koryntka
Nikdy nedej na lidi..pravá láska je ,otázka jak dlouho ti bude patřit a jak se pak naučíš žít i bez ní ..dá ti však časem odpověď že nic není ztracený v překladu.
23.04.2019 14:37:52 | xoxoxo