Před spaním
Před spaním
To povídání před spaním,
to mi chybí...
Tvoje křivky a vlasy rozcuchaný.
Moje vzpomínky už blednou
a časem zmizí.
Křivej úsměv a vlasy rozcuchaný.
Já nechci zapomenout
na ty krásný chvíle.
Bylo to mojí vinnou?
Snad možná třeba ne...
To objímání před spaním,
to mi chybí...
Tělo na tělo, všechno nebo nic.
Ty jsi zmizel a co se pro mě změní?
Budu kráčet sama
a co víc?
Já nejsem osamělá.
Jsem plna šťastných chvil.
Byla jsem tvoje žena.
Ani svět nám nestačil, nestačil...
To usínání v náručí,
to mi chybí...
Horkej dech na mojí nahé hrudi.
Ty navždy spíš a já u tebe klečím.
Slza padá,
padá po tváři.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
To povídání před spaním
to mi chybí
ta věčná hra na možná
a co kdyby
to tajemno když světlu dojde šťava
ta touha ..našeptává
25.04.2019 08:53:23 | poeta
První 2 řádky jsou vynikající. Tam upřímně promluvila duše ženy a čtenářovi se zatajil dech. Ani dvojité "to" v takovém případě nevadí, pokud hrdinka začne mluvit takto jednoduše ze sebe podle pravdy...
Pak dál už nastoupilo "básnění", chvílemi horší nebo lepší chvílemi i nevhodně bulvární (tělo na tělo) a básnička vyšla spíš banální. Za ty první 2 řádky pochvala. Kdyby ta pravá hrdinka mohla mluvit déle, jó to by byla asi poezie.
25.04.2019 08:07:05 | Karel Koryntka