Anotace: ...
Z prošeptaných nocí
svítí jen dvě okna
lucerny do tmy
zakryté dlaněmi
Byl Tvůj svět
co záhy Ti
oněmí
Nemáš co ztratit
Nemáš pro co žít
Prý si na Tebe počká
až budeš trhat sedmikrásky
u trati
V opilém korábu
a představí se jako Rimbaud
Znovu se píše ten samej rok
Jen v jiném století
aby Ti připomněl
že na některý Artury
se prostě nezapomíná
A zašeptáš nocí
zku*vená reinkarnace
Některé hry
se holt mají dohrát
do konce
zní z úst cynického klauna
po syndromu vyhoření
A taje si vrať,
a rvi se jata...!
Tajemná a krásná balada, z níž na mne na chvíli padla tíseň navlečená do hávu poezie.
30.04.2019 00:08:47 | Špáďa
Poezie... kolikrát člověk nechápe, že pár myšlenek způsobí bouři. Poezie by tohle umět měla - vyvolat emoce. Těší mě, že moje báseň je vyvolala :-)
30.04.2019 10:17:33 | Jasmin de Paris
Dobrý, ale nechápu to!
28.04.2019 21:42:53 | Panda v houbičkách
Pando, nemusíš chápat verše, stačí, že se Ti prostě líbí nebo nelíbí, že Ti to třeba něco říká, vyvolává v Tobě nějaké pocity :-) Díky za komentář ;-)
28.04.2019 22:15:28 | Jasmin de Paris
jsem moc rád, že v Tvé obdivuhodné básni zmíněn A. Rimbaud..patří sem...:-D* ST*
28.04.2019 20:23:37 | Frr
Děkuji, je to můj oblíbenec a taky tak trochu jmenovec jedné osudové křižovatky v mém životě :-)
28.04.2019 20:25:31 | Jasmin de Paris
Sakra dobrý... vzpomínka na Rimbauda vhodně zakompovaná podtrhuje náladu básně. ST
28.04.2019 20:09:53 | aravara
nesnáším klauny ale text dobrej i název;)
28.04.2019 20:06:05 | xoxoxo