Miluju nenávist co ve mě klíčí

Miluju nenávist, já nechci žádný slunce v duši,
Miluju jak mi ty chmury v tváří sluší,
Miluju temnou oblohu a žádný denní jas,
Miluju když zbavím se všech světa krás.

Zabilas ve mě veškerou touhu žít,
Jediné co teď chci je ode všeho klid,
Sypu si do hlavy tuny drahejch léků,
A stejně vím, že do skonání věků,
Už nikdy klid se v duši mojí černý nerozhostí,
Duplas mi na srdce a zlomila ho jak se lámou kosti.

Ten strašný praskot, jak moje srdce puklo,
Ten budu navždy slyšet víc než jeho tlukot,
Věděl jsem dávno, že takhle to skončí,
Pokaždé když zíral jsem do tvých temných očí,
Že nemám tolik štěstí abych tě měl napořád,
Že takhle nefunguje posranýho světa řád,
Že žádná sranda není v mém životě zdarma,
Že mi to všechno vrátí má prašivá karma.

Jenom jsem netušil že bude to tak bolet,
Že naše láska má tak krátký dolet,
A teď jen prázdno, v hlavě temnou pustinou,
Chtěl bych se prodrat a třeba utéct za jinou,
Ale to nejde, já žádnou jinou nechci mít,
To radši někam zalézt a tam v klidu shnít,
Svět pro mě nikdy už nebude krásným místem,
Snad jenom skokem z mostu, v uších větru svistem,
Zbavim se tíhy, kterou neumím dál snášet ...