Osud

Nechlas mě tu samotnou stát,
koukám za tebou, odchážíš,
a já začínám se bát,
že už se nevrátíš.

Ale strach ten pravdou je,
já to vím,
a ty v dálce zacházeje,
už tě nikdy neuvidím.

Pomalu smižuji se s realitou,
ty jsi tam a já tady,
osud tomu chtěl tak spojil nás tou,
mocnou silou náhody.

Tak jsme spolu,
ty a já,
zas a znovu,
lásko má.

Osud tomu chtěl tak rozdělil nás,
už to tu bylo, tak teď zase,
zbyl mi jen vlhký pás,
to když padá slza k slze.

Asi to tak mělo býti,
ale proč se to stále mrví?
Pročpak jsem s tím měla žíti,
s nadějí v krvi.

Rudá kaluž pod mnou,
měls tu se mnou stát,
zářicí měsíc nade mnou,
už nemusím se bát.

Stojíme spolu pod nebem,
a z tvých sladkých úst při pohledu,
vyšlo že spolu nebudem,
a ty mi zase mizíš z dohledu.

Znovu jsi mě tu nechal, samotnou stát,
koukám se za tebou, odcházíš,
a já začínám se bát,
že už se opravdu nevrátíš.