Ona
Ona
žena
pro kterou padají všechny slzy světa
uvnitř sebe
stále spěchající za krásami života
přes útesy skal ve své posteli
necítí nic z tělesných vášní
jen
křídla složená pod kůží
pálí a svědí
srdce přetéká láskou
bezelstnou a čirou
jako mozaikové jarní nebe
prsty tkají tajné runy
vábí a lákají
marně
smysly ve zlaté věži
přestrojeny v ticho
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
"Vona" je naše kráva, říkala moje babička...promiň mou vzpomínku mimo...;-)
16.05.2019 15:33:46 | Marten
Zatím "jen" báseň? Ta iluze mi láme vaz a dívám se vzhůru do azuru. Vzduch se nepohne. Snad ryzostí je čin? Jen vrabec ránem prolétl a otazník z volátka utrousil: "čim zasloužil sis, čim, čim…?"
Jsem rád u Tebe, Anděli*
15.05.2019 22:18:30 | šerý
Šerý.....ani nevíš, jak je to těžké....žít....zase se vrátím. jen nevím za jak dlouho. moc se mi stýská! po vás všech, moji milí básníci.....a básnířky...
23.07.2019 22:04:20 | Anděl