… záře touhy mé
… záře touhy mé
Anotace: ... jedna z posledních básní, které jsem v pomyslném šuplíku našel ... léto 2016
… záře touhy mé
Záře vlasů Tvých mi bere dechu,
pohledu Tvého státi se chci otrokem.
Nemám vskutku již žel ani vzdechu,
konců valných nejsem prorokem.
Strasti dnů mých jen steskem zalitých,
samota bez Tebe pozbývá života radosti.
Jen bojů o srdce Tvé, to vřav, toliko lítých,
konců jejich dojdu, v srdci svém, to s hrdostí.
Záře vlasů Tvých jest oním zlodějem mé duše,
tím, jenž se každé noci v jejím tichu ke mne vkrádá.
V šeru k loži usedá, letmo hruď pohladí, jen suše,
avšak nepřestávám doufati v to, že mne má přec jen ráda.
https://www.youtube.com/watch?v=aXjdMV7SOfE
https://www.youtube.com/watch?v=wVHAQX5sSaU
https://www.youtube.com/watch?v=tbU3zdAgiX8
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Archaicky pěkně vyvedené verše. Cit a výpověď kultivovaným jazykem. Myslím přínosné k pestrosti zdejšího webu - ostatně, jako každá zdejší alternativa stylu, obohacující zdejší výběr tvorby. A tak kvituji s potěšením...
18.05.2019 19:14:06 | šerý
Milý kolego, opět jsi mně překvapil. Já myslel, že se tato báseň nebude vůbec líbit. Ani jsem ji sem nechtěl dávat. Opravdu ... Považoval jsem ji za nesmírně slabou ... Jsem tudíž rád, že se setkala s vlídným přijetím. Ještě jednou Ti moc děkuji. ;-)
18.05.2019 22:49:01 | Jean-Paul Simon