Další den a svítání,
loučení a vítání,
jistota i váhání,
touhy k nebi doletí,
polibky a objetí,
ráno je mé prokletí.
Jen ještě počkej slunko,
jen okamžik, jen chvíli,
nech rozloučit milence
jimž v rytmu srdce tlukou,
sotva sémě zaseli
zaklesli v sobě sladce.
Zastavte se hodiny
stačí jen pár minut,
pro jedno pohlazení
den ukáže bodliny,
vezme na sebe vinu
a noc zmizí, už není.
Šepot zůstal v peřinách
jen měsíc viděl všecko ,
on to na ně nepoví,
pocity plavou ve snách
a radost střídá teskno
lesk a papír krepový.
hrubek je tam dost (obětí, zasely-zaklesli ? měsíc "vyděl"), protože básník nemluví ze sebe nýbrž vyrábí báseň po vzoru jiných a přebírá i výrazy
svítání nastane až se to změní
14.06.2019 06:31:37 | Karel Koryntka