Kresba z dávných časů

Vůně planých šípků
mi připomíná dívku,
kterou jsem kdysi miloval
a na plátno maloval.

Na plátno bílé jako sníh
vtělil jsem do něho i náš hřích
a portrét s vlasy havranů
i slabost slunce po ránu.

V pozadí nebe z azuru
a taky rozkvetlou sakuru
úsměv je bílý jak z perleti
živůtek z počátku století.

Sukně je podobna dýchánku
vzdouvá se vzhůru i při vánku
chtěl bych tě stále malovat
a potom dlouze milovat.