Pověz mi
Pověz mi prosím,
takhle při večeru,
kdo s každým ránem,
vybarví ti oči?
A kdo má šablonu,
na důlky ve tvých tvářích,
kdo míchá barvu, v níž
pro rty štětec smočí?
Pověz mi prosím,
takhle při večeru,
kde bereš sílu,
pro to, abys žil?
A jestli věříš, tak,
potom v jakou víru?
Zdáš se mi být tím,
kdo život pochopil.
Pověz mi prosím,
takhle při večeru,
chci slyšet od tebe,
co sama dávno vím.
Že je to láskou,
víš, nedám na pověru,
tak mi to pověz,
já znovu uvěřím.
čeří se čeří hladina a při večeru usíná krajina,
tam s peří plují lodičky,věřím,že v ní je láska ukryta na vždycky... :-)
05.07.2019 18:21:24 | Danger
Krásná poezie, samý sval. "A takhle při večeru" z otazníků val? Ze srdcí labutí... oblo dlaní v pohnutí. Z lalůčku přes plece v klín. S dotyky něha, zažene stín. Máš srdce na pírku a chceš slyšet jeho hlas... Že miluje tě a pověra je šedý vlas. Ach, val valem není, když roznesl jej vítr.
Veršuješ a zelenáš se, jedna radost! Seču, suším, hrabím to voňavé do kupy*
19.06.2019 21:46:28 | šerý
Krásný komentář...ale ty to ani jinak neumíš. Přemýšlím, co by vzniklo za dílko, poskládat si každý tvůj, jak jdou po sobě...
Láska obecně, dělá s lidmi divy a já se právě na tuto "podobu" lásky zadívala.
Děkuji Šerý...:)
19.06.2019 22:27:51 | Dreamy
Zdáš se mi být tím, kdo život pochopil...
Líbí moc, celá. ST
19.06.2019 14:16:35 | Kapka
To bych úplně netvrdila.
Ale už jsem alespoň pochopila,
kde mi "končí ruka".;)
Děkuji Kapičko...:)
19.06.2019 17:03:33 | Dreamy