Naděje

Dneska jsem ji pohřbila. Jsem plná smutku.
A ta vnitřní tíseň.
Prázdnota.
Říká se o ní, že umírá poslední.
A ona si umřela.
Tiše.
U mě v náručí.
Pohřbila jsem ji.
Ale DOUFÁM, že ne úplně celou,
že to nebylo dokonalé.
Tamten kousek jsem zapomněla,
tamten je trochu nad zemí...
Kéž by se zase pořádně nadechla čerstvého vzduchu a
OŽIVLA...
Protože i když umřela,
věřím, že jí vzkřísím.
Zase bude žít!
Ten plamínek našich životů
Ta, která nás drží nad vodou...
Jedinečná a krásná..
moje jediná spása
NADĚJE