čas letních nezbedností

máš  oči  modré  jako  květy  chrp

po  noci  nevinného  snění

  palčivé  slunce

ještě  poránu mžourá

a  bledožlutě  zívá

  louky  na  lačný  žaludek

srkají  příděl  rosy...

přes  den  se  ale  rozpustíme 

v  okru  výhně

tvůj  pot  zavoní

srnkami  co  se rády mazlí

s kapradím

a

 ty  si  zas  nebudeš  vědět  rady

se  svými  rozkvetlými  ńadry...

odvedu  si  Tě  do  zátiší

své  skřítkovny

opuštěné  rozjívenými  skřítky

do  boudoiru  z višňové  vůně

kde  čas  usnul  stočen  do  klubíčka

jak  zemdlený  kocour

po  nočních  kocouřích  caprichos...

*