Kdo jsi?
Kdo jsi?
Jsi pro mě jak zimou, tak létem,
jsi mojí hvězdnou oblohou.
Temnou nocí, i zářným světem,
pevností, kam touhy mé nemohou.
Navždy mojí láskou labutí,
mojí částí dávno ztracenou,
snem, co někdy k slzám donutí,
mojí duší spřízněnou.
Jsi hřejivým sluncem, řekou studenou,
jsi mým andělem i bolestí.
Někdy sny se narodí, někdy utonou,
obdaříš mě smutkem či radostí?
jsi mojí hvězdnou oblohou.
Temnou nocí, i zářným světem,
pevností, kam touhy mé nemohou.
Navždy mojí láskou labutí,
mojí částí dávno ztracenou,
snem, co někdy k slzám donutí,
mojí duší spřízněnou.
Jsi hřejivým sluncem, řekou studenou,
jsi mým andělem i bolestí.
Někdy sny se narodí, někdy utonou,
obdaříš mě smutkem či radostí?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Pokus je zdařilý. Slova nejsou moc vynalézavá (to ostatně nemusí být nedostatek), ale vhodná pěkně urovnaná, významy nevykukují, nepřetahují se navzájem, nýbrž slouží duchu básničky a zdvořilému milostnému sdělení.
21.07.2019 09:22:44 | Karel Koryntka
Ach to je tak něžné,procítěné!Tak věrnostiplné a hřejivé :-)
21.07.2019 01:36:50 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA