Vstávání

Stín tiše se odlepí
odchází jak se zdá
Střepy noci již neslepím
přesto ráno své kouzlo má

Mysl zkalená mlhavými zážitky
co připomínají se jako by byly reálné
Rozum však vznáší námitky
a srdce plesá jak normálně

V tom zmatku jen jediný pevný bod mám
ten pochyby zažene a rozlije radost tepla
Bohdance za to pusu dám
za to že je zdrojem světla

Ještě chvíli se kochám tím pocitem
že lásku v tobě broučku mám
Pak neztratím se ve světě složitém
miluju pocit nebýt sám