Tobě

Pojednou se stmívá,
i když slunce svítí dál,
je to už tak dávno,
kdy jsem ten Tvůj úsměv znal,
minulost je pryč
a já si bezdůvodně lhal,
čas mi sebral právo
říci to, co jsem si přál.

Netuším, co děláš,
jaké máš teď příjmení,
změnila ses trochu,
omezila mluvení,
jak máš dlouhé vlasy,
kdo je vůbec ocení,
nebo stále nosíš
místo srdce kamení.

Patřilo nám pár dnů,
na poslední vzpomínám,
říkala jsi tenkrát,
co pro Tebe znamenám,
nevím, proč Ti vadím,
nevím, proč Tě vlastně znám,
asi jsem Tě nikdy
neměl pozvat domů k nám.

Tvá slova na závěr
zabila moji víru
a touha po pravdě
snad překročila míru,
na duši mám temno,
uprostřed prázdnou díru,
nesejdem se v nebi,
já budu čichat síru.

Netuším, co děláš,
jaké máš teď příjmení,
změnila ses trochu,
omezila mluvení,
jak máš dlouhé vlasy,
kdo je vůbec ocení,
nebo stále nosíš
místo srdce kamení.

Pojednou se stmívá,
i když slunce svítí dál,
je to už tak dávno,
kdy jsem ten Tvůj úsměv znal,
minulost je pryč
a já si bezdůvodně lhal,
čas mi sebral právo
říci to co jsem si přál.