Cesta

Vše má svůj začátek a konec,
ale než zazvoní poslední zvonec,
ujdeme všichni dalekou cestu,
cestu, co nevede k žádnému městu,
cestu, co zarostla houštím a ostrými trny,
někdy však hedvábné travnaté drny,
lechtají naše nohy bosé
a my koupeme se v ranní rose.

Jak poutníci putujeme neznámo kam
a hledáme svůj třpytící se drahokam.
Tím drahokamem na mysli mám tebe,
tebe má lásko, cos sestoupila z nebe.

Když tě spatřím v denním světle,
mé srdce zastaví se jako setlé,
a do tvých očí, ty mé se propadají,
jako do propasti, když stojím na okraji.

Tak rád bych ti to vše povídal,
jen kdybych se méně neúspěchu bál.
Ať jsi šťastná jak tě znám,
a já celou cestu půjdu sám.