S dívkou v posteli, jen naděje zbyla

Sedím u sklenky vína a sním,
o krásné dívce, se kterou spím.
Má postavu bohyně,
všech mužů je vládkyně.

Než ulehne do postýlky,
obleče se do košilky,
saténové, černé,
z látky titěrné a jemné.
Tato její košilka,
je moje velká úchylka.

Krajkové kalhotky si pak sundá,
ke mě otočená, je to sekunda.
V tomto horku je lépe takto spát,
ale já... si o mazlení zase nechám jen zdát.
Před spaním bych ji políbit chtěl, 
ale její odpověď jsem nevěděl. 
Ptám se tedy znova, zda by chtěla.
Co říci by mi na to měla?
Já bych ale chtěl být její chlap
a ne jen stále půst a hlad,
nebýt jen pouhý kolega a známý,
co z toho na srdci má další šrámy.

Šmankote, vždyť ona to moc dobře ví,
když přitulím se, jak pevný je a stojí...
dobře ví, jací jsou chlapi
a jak mě tím odmítáním trápí.
Vždyť ví, že celou noc mi pak stojí,
on sní, že s jejím pokladem se spojí.
Jenže stačí, když ona se usměje
a zase je zpět naděje...