Láska a její tváře

Umíš být něžná i černá, umíš být věrná i zákeřná,jsi tajemstvím i touhou, jsi barva co dělá duhu druhou, pro některé poklad, pro jiné pro bolest podklad. Jsi jako voda, tak tichá a přitom měníš svět, k tomu ti stačí jen pár vět, pokud jsi práva nepotřebuješ slova jsi silnější než zbraň, co střílí olova, dokážeš všechno, co si zamaneš, vše co chceš dostaneš, umíš uzdravit, zle síly porazit, vykouzlit úsměv a do srdce radost dát, ruce hezky hřát, slzy setřít z tváře, utěšit a ve chvílích smutku potěšit. Pokud si ale jen lež, hádáš se řveš, máš  sny vyšší než věž. O to víc pak bolí ten pád, tehle pocit by neměl nikdo znát, když je láska použita jako zbraň,  ten kdo je slepý platí největší daň, srdce se pak tváří jak postřelená laň co krvácí, ve zpominkách se vše vrací, ale pokračuje ve svém hledání s přízněne duše, je jedno jestli ženy nebo muže a věřte mi že každý někoho najde, ještě než Slunce zajde. Za pravou lásku stojí bojovat a v našem srdci ji uchovat.