V přítmí pokoje
a důležitě s cigaretou,
co je vlastně jen slaná tyčka,
ti na zažloutlý papír,
zbytkem okousané tužky,
píšu báseň.
A beatničtí bohémové mě pronásledují tak rychle,
že už ani nevidím,
jak daleko jsi ve snech,
daleko odtud,
až někde mezi hvězdami.
A zítra, po probuzení,
sejdeme se...na zemi.
Tahle poezie mi tuze chutná...
18.06.2021 23:41:29 | Sonnador
jak se dělá báseň? no že papír je zažloutlý tužka okousaná to je jasné a teď to pokud možno musí být vidět že se ta báseň, která se píše, právě píše. Že je to už ona. A měla by být nejasně o lásce, a když název začíná "když" tak už je báseň celá... udělaná.
Tak pokud tě ta ironie neotrávila, příště básničku nevyráběj ale napiš podle živé reality. Jistě bude čtenáři Koryntkovi milejší.
06.09.2019 08:46:13 | Karel Koryntka
Já v tom to "svoje" cítím, a opravdu se nebudu u psaní ohlížet na to, aby se líbil někomu, koho absolutně neznám. Každej máme svůj styl, o tom snad psaní je. Nebudu psát podle norem, podle rýmů a ani podle systému, aby to bylo napsaný "správně". A jestli píšu špatně, není nic jednoduššího, než si mě dát do blokovaných :) abych vás, nedejboze, nepohoršovala svým špatným psaním :)
07.09.2019 10:26:33 | Hraběnka