Obejmutí

V hlavě myšlenky dne všechny šumí,
otravují jak to ony jenom umí.
Něco je ale zahání do zapomnění,
tvář tvá když hřeje mě na rameni.
Chvilky chaosu mysli se tenčí,
tvé teplo jim ničí existenci.
Najednou jasno mám,
jak vyléčený narkoman.
Střed vesmíru posunul se,
sebral nás světu hrůze.
Ted jenom ty a já,
kolem jen svět co vše nám dá.
Od srdce obejmutí to je paráda,
základy štěstí pokládá.
Dar od boha tvým jménem je,
co dáváš mi se zlému vysměje.
Bohdanko miluji tyhle chvilky u tebe,
s tebou chci navždy do nebe.