Mandle
Mandle
S mandlovou příchutí svítání,
s hlavou skloněnou šeptání,
letmé úsměvy, lehké doteky,
do kůže se vpíjí sluneční paprsky.
Na rtech ulpívá káva a med,
ne, nešlo to, aspoň ne hned...
Po rtech svých přejíždím rozechvělým prstem,
máš mi být odměnou, nikoli trestem.
Teď mandle k sobě vzpomínku vážou,
jak hrozně je těžké zůstat jen vlažnou.
Jak těžko říct ne a odejít.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
dobře, my rozumíme, že ty mandle, rty, paprsky, med, vzpomínka a rozechvění tam prostě musí být nebo by se ti kamarádky básnířky smály... ok máš splněno, vzhled básně je bez chybičky, ale teď vážně básníku: mohl bys sdělit jak to bylo doopravdy?
13.09.2019 08:59:21 | Karel Koryntka