Zabitá láska

V mihotě času se všechno změní,
a láska se ztratí v tiché zapomnění.

Slunce se od hocha odvrátilo,
však srdce mu už nevrátilo.

V rukách ho drží sladká pomněnka,
srdce jeho dávno odmítla.

Tak hoch sáhl až na vrchol hvězd,
jen jedné jediné chtěl je snést.

Ani hvězda dívku neobmněkčila,
a zabila ji svitem kterým žila.

Svit ji však kledbou omotal,
a navždycky pohrdáním zamotal.

Až pozdě sis dívko vzpomněla,
že si vlastně srdce neměla,
a jedínému který ho měl,
pro tebe jeho život běžel.

Toho si krutě zabila...

Ona teďka v slzách leží,
přemůže tě jenom stěží.

Dále už nemůže,nechce tu být,
tak rozhodla život si vzít,
než s vlastní tíhou věčnost tu žít...