Hvězdička

Za znění půlnočního zvonu,
hledám tě v souhvězdí Orionu,
snad z něj přichází to mámení,
když jako dva bláhoví cvoci,
trávíme spolu většinu nocí,
světelné roky vzdálení.

Navzdory té nezměrné dáli,
kéž bychom tu tak spolu stáli,
moc bych se tě dotknout chtěl,
jen doufám že nevidíš do mojí hlavy,
že si ji nečteš jak večerní zprávy,
to bych se vážně zastyděl.

Jsi mojí hvězdičkou, mojí inspirací,
jež se naštěstí ode mě neodvrací,
já propadl tvé záři čarokrásné,
věř mi že ani v této chvíli,
nemám na očích růžových brýlí,
jen ať tvé světlo nevyhasne.

Snad na tom u tebe teď nebudu bledě,
když tu tak bruslím na tenkém ledě,
ale vážně si neumím pomoci,
jen z pár fotek znám tvou tvář sic,
však nebudu lhát ti že nechtěl bych víc,
až budem zas spolu do noci.

Ale jestli snad nejsi z Orionu,
i když je šance jedna k bilionu,
zkusím tě hledat třeba v souhvězdí žabky,
přesto že jsem jen obyčejný chlap,
nakreslím tisíce hvězdných map,
snad na to není lidský život krátký.