Blůzka, co cudně mne halila
už nevoní jako ty
vzpomínky na tvůj dech
jak ptáci odlétly
i tvůj polštář vyvanul
od kouzla mých vlasů
jak snadné být zdá se
když je dostatek času
živ z tužeb a přání
co tříští se o led
neuhnout z cesty
vydržet pohled
přivřených očí
co září touhou
která však navždy
bude myšlenkou pouhou.