Básníci naztrácejí naději..

Hlavu Ti položit do klína
a tiše snít
tímhle nic nekončí,spíš všechno začíná...

S tou hlavou ve tvém klíně
bych chtěla věčně žít,
protože jen
v takových chvílích
mám pocit,že
jsi jenom můj
a když ty chvíle skončí
a já zas musím jít,
při každém kroku mi
hlavou prolétne myšlenka na to,
že se o tebe dělím
a
že možná nikdy nebudeš
jenom můj.
Pak mi tváře smáčí slzy
a duše se mi rozpadne na tisíc kousků,
srdce se zlomí přesně v půli,
jenže mi zas nezbyde,
než zvednout hlavu a jít dál,
protože já se té lásky k tobě
nedokážu vzdát.

Jen smutným úsměvem pro Tebe se zasměji
proč tyto řádky píšu?
to proto,že básníci neztrácejí naději...