Můj pohár

Život jsou sousta poznávání
soustavou chutí a pachutí.
Někdy je do růžova pozvání
někdy je zdrojem nechuti.

Jako ranní zrození stavu mysli,
někdy síla, někdy znouzecnost.
Ráno se rýsuje příběh souvislý,
ráno si tvoříme skutečnost.

Já každé ráno myslím na tebe,
když píši ti ranní psaní.
Mě ráno chmura pošmourná nezebe,
v mé mysli pro ni místo není.

Já krájím padlou mlhu co halí líné ráno
odkopu zbytky z noci pochyb.
I když nemívám na růžích ustláno,
myslím že s láskou je vše chyb.

Láska nemá pravidla
láska je pouze tendence
Ta jiný pohled nabídla
vidět svět očima milence.

Na tebe Beruško myslím, z tebe život piju
jsi pohár co na Sionu nalil sílu následníkům.
Nejsladší sen co realitou nezabiju,
já líbám tě celou po čelo až od kotníků.

Dávej mi dál ochutnávat jaké je v tobě žít,
budu ti oplácet něžně a sladce
Budu vším čím jenom budeš chtít
na světě jsme jen krátce.