Po ulicích se válí lístkový zlato.
A já si říkám…
Už jen pro ty zlatý vlasy
A chloupky na břiše…
Proto, jak pobíháš ráno po bytě
Chvátáš, ale beze zmatku
Proto, jak kočkám dáváš snídani
Už jen pro ty ruce opletený korálkama
Proto, jak si prohrábneš vlasy, který jistě nikdy nečešeš
Proto, jak voníš
A pro ty ledový oči, který tolik hřejou...
Proto, jak se v noci tulíš, i když přes den vypadáš nedostupně
Pro ten pocit, kterej mám, ať tu zrovna jsi nebo nejsi…
Tak už jen proto to za to stálo…
Hrdinka naplno vřele opěvuje defakto pomíjivé složky vztahu tj.jak milovaný člověk vypadá a co bezděčně povrchně dělá. V tom je omyl mládí, zatímco když jde o rozpoznání nepřítele, bývá mládí zase přetažené a hyperkritické na druhou stranu. Tomu se říká naopak "pravda mládí".
Básnička je vnitřně nezralá, ale působivá a dobře napsaná.
01.11.2019 07:25:21 | Karel Koryntka