Vzájemnění

Jsem rád když pod dekou jsme spolu
těla zkroucená do symbolu
Do tajného znaku prastaré magie
hold bohu co asi někde v dáli je

Jsem rád když hřeješ mi ospalou duši
. . . . . i tělo hřeješ
a já mám pak vše jitrem už jednoduší

Prsty ti do vlasů zajíždí
cestují po tvé hlavě
rychle jak závod hlemýždí
rty blíže té jediné,té pravé

Polo-bděle omámená naše těla
sálají a nasávají atmosféru, a ta je skvělá
V noci luna jim příběhy vyprávěla
lechtivě až se celá chvěla

A ty stále zůstáváš v říši snů
bohatších o to tulení
A já své touze jen hloupě lžu
když žádá moje svolení

Už teď vím že ji dál nepustím
políbím tě a páru upustím
Jen cítit a dát ti to krásné teplo
jsem chtěl aby nám i dnes štěstí kvetlo

Krásně se cítím když spokojeně dřímáš
když posílen jsem tvým přijetím
Když přes víčka se do oken nám díváš
kde rosu luna roní dojetím

Rituál ranního vzájemnění
i když neukojená touha pění
Má kouzlo klidu na hranici dne
a krásnějšího startu do něj není
když opouštím tvé sny průsvitné