Kolotoč

Míjejí se skoro k ránu,
bosé nohy tichým bytem.
Nemajíce žádných plánů,
nesou si tě za soucitem.

Očka řídí trasu těla,
až za mnou tě dovedou.
By nás spolu uviděla,
lásku těly posetou.

Pocity zvláštní jak v krasohledu,
návykové silně jsou.
Sny jak obrázky na pohledu,
ruku v ruce s nimi jdou.

Měnící se tvary pocitů
obrazců těl, hvězd a snů.
Zápisky z básníkových sešitů,
ožívají než přijde světlo dnů.

Ruce jak tlupa banditů,
drancují sounáležitostí vzniklou zem.
Získávají tu mocnou entitu,
pak na dlaních ji předloží ti: prosím tak si vem

Za cesty po tvém těle,
polibkem ochotně zaplatím.
Cestuji pak již rád a směle,
kéž do reality se nevrátím.

Jen chvilku malou alespoň,
než lásko řeknu že musím jít.
Nerad jak odtrhl by mě Skeleton,
když nechce nechati mě snít.

Každá ta chvíle,
je drahá mi a moc.
Polibek poslední mé víle,
život zvláštní je kolotoč.