vše mi můžeš vzít
svoji tvář vedle mé
na polštáři
co voní po heřmánku
kdy mé dlaně hladí tvoje líce
ústa sají polibky doznívajícího roztoužení
až srdce plesá
zaklesnuté oči do sebe
slibují věrnost
svoje horké ruce
na mých bocích
teple svírají bělostnou kůži
pevně přitahují svému tělu vstříc
k zalknutí vášnivé rozkoše
v pokoře a dojetí
první chvíle po milování
zakukleni jako dvě housenky
nic na světě nás nerozdělí
to vše mi můžeš vzít
jen sny o tobě ne
ty si ponechám
navlečeny na tónech hudby
jako třpytivé korálky
rezonuji jimi celá
bez nich
nejsem člověk
bez nich
nejsem žena
jen ubohý tvor
suď mne prosím
bez soucitu