První ranní myšlenka

Nejistá myšlenka,
jen představ okénka.
Zvažuje možnosti,
jak vstříc jíti radosti.

Tiché dozvuky noci,
sny umírají teď bez pomoci.
Zas můj zrychlil se čas,
vír dne co pryč unáší nás.

Naposeldy tam dnes vstupuji,
kde hektická realita nebují.
Do tiché mírné říše snů,
neboj lásko, ten příběh ti nevezmu.

Jen vstoupím tam bych tě políbil,
bohyni jíž život jsem zaslíbil.
Zlomek vteřiny žádám jen,
než od tebe spící odejdu zase ven.

Bohdanko možná ta vzpomínka je krátká,
hřeje přesto celý den mě pak jak pohádka.
Je nosnou myšlenkou mého dne,
s ní podléhat splínu by bylo nevhodné.

Elektrizující dotek rtů ospalých tak vlahých,
každou dobu mi tak vzácně drahých.
Tak hedvábně měkká s tebou každá chvíle,
drží mě nad vodou a v plné síle.