Je pozdě
říct ti
kdo jsem a
a jak snadno
proplouval jsem po tvém boku
životem
je pozdě říct ti
že čekání na tebe vždy bylo
nekonečné
že láska k tobě nikdy nezemřela
že jen vlivem let
zdála se zevšednělá
to jen emočně vyprahlý
zapomněl jsem květiny
na louce
nechal jsem je planě růst
a vázu na stole
prázdnou
je pozdě
proplést ruku v ruce
vzít tě na procházku kolem domu
a zavzpomínat na první zaklepání
kdy na důkaz lásky
přinesl jsem bonboniéru pro tvoji mámu
a pak táta vešel do dveří
a dal mi to velké svolení
a přikázání
nenechat tě v nesnázích
je pozdě
přes stěnu hrobu
zpívat písně
ty mě má lásko
neslyšíš
neslyšíš
neslyšíš