Den pro tebe

Odplouvám s noční oblohou,
hvězdy už dále nemohou.
Zmizí než přijde svítání,
a s ním jejich odkazu hledání.

Celou noc psaly své vzkazy,
na oblohu zářícími úkazy.
Teď je na nás ten příběh naplnit,
až večer budem jim účtovat - moci je oslnit.

Začínám nejistě,
snad opatrnost je na místě.
Nějaké hrubé rysy mám,
když z nočního módu se přepínám.

V hlavě tvůj obraz,
lásky hřející odraz.
V uších tóny tvého hlasu,
posílen vůní tvých vlasů.

S tím odkazem já do dne vykročil,
zahnal splín co na mě útočil.
Ať s tebou budu sto let a nebo hodinu,
opěvovat a opečovávat budu tě
jak nejvzácnější květinu.

Jako bych nežil ani snad pro sebe,
ušpiním si ruce klidně, nejde mi o nebe.
Příběhy hvězd na zemi s tebou žít
chci klidné vody rozbouřit.

Studený vzduch saji a v plicích ohřívám,
a k zahřátí tebe jej tiše vracívám.
U toho šeptám rozpačitě,
jedinou jsi - já chci tě.

Další den pro tebe maluji,
lásečko barvou jarního kvítí,
to proto že tě miluji,
jsi slunce co mi do očí svítí.