STESKU KŘÍŽ

Bez úsměvu rty se táhnou mi pod nosem.
Jak mobil jsem pár dnů – bez duše tělo jsem!
Má chladná dlaň v nocích spacák hladí – ach, nejsi to ty!
A vroucí člověk se na pár dnů uzavřel do samoty.

Jen pár dnů, až pár dnů! Jak bez vody štika,
jak feťák bez drogy – jsem ten, co naříká:
Miláčku, mně se stýská!
Ač jsi tak daleko, jsi mi tak blízká…

Není čas na radost, není chuť na žerty,
esemesky nelíbají jak tvé rty.
Je chuť psát o lásce – velikém kýči,
je čas psát o stesku, který mě ničí!

Za pár dnů štika vodu dostane,
feťák drogu svou a slz mých setřou tvé dlaně.
Ač stesku kříž, co nesu, je stále těžší,
děkuji, smutku! V tobě se alespoň mám na co těšit.

Že miláček můj věrný doma na mě čeká.
Láska je vodou, vzduchem, krví pro člověka.
Bez tebe potácím se jak opuštěná víska,
bez tebe - miláčku, mně se stýská!

Ač jsi tak daleko, jsi mi tak blízká…