Na truc

Opustil mě v času dění,
nevalný můj rozum,
spěšně, nelítostně, náhle
odešel si v klidu
v citu bolné sympozium.

A ptáte-li se, proč náhle tak?
Proč píši tady tento brak?

Toť věc nijak divná není,
po letech v teskném snění
já našel v realitě.. tužby mé ideál,
co o rozum mě připravil,
co podnítil psát tyto řádky,
a i když nejsem feudál,
nemnoho chci Tvojí lásky
bezbolestně ke mně
poslat zpátky..

Tu zatvrzelý egoista
chce chutnat Tvoje taje
lačně a do sytosti
dle Máchova listů Máje
a buď si krásko z patra jistá,
že nevzdám se teď hned,
když chladná jak led,
ke mně občas byváš..