Kudla

Taky znáte ten pocit,
Když při objímání dostanete,
Na pokraji krásné noci,
Dlouhou kudlou do zad?

Je ostrá jako jazyk
Té nejvíce drzé a prostořeké
Princezny, která neváží si
Její urozené mluvy měkké.

Tu kudlu s sebou v sobě
Jak břemeno lásky nosím,
Snad mě někdy její majitel
Od ní osvobodí, vezme si ji zpět,
O to já ho velmi prosím,
Snad mohl by mi vyhovět,
A ránu, co mi po ní zbyla,
Zahojit svým objetím.