Srub u dvou milujicich srdci
Srub u dvou milujicich srdci
...jiskřivou říčku pohladím dlaní
travou ze smargdů nechám se hladit
uprostřed ticha ulehnu na ni
a nechám vše plynout a možná i pádit ...
...pod hvězdnou oblohou ležíme spolu
v trávě jen my a pomněnek páry dva
a každé ráno pak u společného stolu
šeptame sobě si lásko jenom má...
...v domečku který v lesích sídlí
sedíme v objetí schouleni u krbu
zde nás vždy najdete zde láska bydlí
Vítejte u nás DOMA ve srubu....
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
To místo teplem lásky dýchá,
i když oheň v krbu právě nehoří,
láska, o které celý svět slýchá,
provždycky vešla k nám do dveří.
Na stůl jsi postavil dva šálky kávy,
to největší je z ranních radostí,
snídani přenesu před srub do trávy,
na tváři blažený úsměv se rozhostí.
K našemu srubu dlouhá vedla cesta,
než společným domovem mohl se stát,
došli jsme k němu, ač vedla nás hvězda,
až naučili jsme se skutečně milovat.
Ten srub máme od věků hluboko v duši,
přivítá každého, kdo srdce má čisté,
láskou dál rosteme, Láska nás učí,
že v Lásce je naděje, spasení jisté.
27.12.2019 23:37:33 | Lili Starr