Pod víčky

Když mi večer vstoupíš krásná pod víčka,
Ráno tě chci líbat něžně na líčka,
Strávit s tebou příští večer v baru při svíčkách,
kde se naše láska plaše zazrcadlí v skleničkách.

V posledních vteřinách vbíhám do školních dveří,
Že autobus trčel v zácpě, už mi třídní neuvěří.
Za letu tvé oči potkám a zůstanu ve snech stát,
Zvonění mě pak probudí, následuje volný pád.
I když tě občas vídám na zadní straně víček,
Román o naší lásce je jak smutný večerníček.
Bojím se oslovit tě, bojím se vlastních citů,
Tak tě strašně miluji, ovšem mimo realitu.

Když mi večer vstoupíš krásná pod víčka,
Ráno tě chci líbat něžně na líčka,
Strávit s tebou příští večer v baru při svíčkách,
kde se naše láska plaše zazrcadlí v skleničkách.

Jenže jak zdá se s každičkým okamžikem,
Vyznání lásky zahnívá pod jazykem.

Už nemám nejmenší chuť bojovat o svý práva,
I když moc dobře vím, že bez boje se nevyhrává.
Jen teskně oči sklopím a ruce zvednu vzhůru
A možný překrásný vztah změním na noční můru.

Dnes jsem tě zase viděl o volné stát na chodbě
A fakt jsem to nebyl já, kdo se tam tisknul k tobě.
Tak hodně štěstí, už je mi všechno jedno,
Zaťaté pěsti rozdrtím brzy o dno.

Když mi dneska zase večer vlezeš pod víčka,
Tak už mi jen chlapské slzy tečou na líčka.
Když teď stávám sám v prázdné chodbě školy,
Nejsou to jen oči, co mě tolik bolí.
Mám chuť skočit do rybníka a pryč od všeho plout
A cizí hlas ve mně říká: než jsi vešla, měla jsi se zout.