Do bronzu jež odlil lidský um,
srdce jeho ho rozezní ve zvučném tónu ,
hlas jeho zaznívá ve chvále nebesům,
my v šatu teď svatečním vstupujem do jeho domu.
Pokleknem s pokorou před jeho tvaří,
a ruce spojeny pentlí jsou věčnou,
děkujem spolecně že láska v nás září ,
že mohli jsme najít bytost tak jedinečnou.
Z píštal pak varhaních zaznívají tóny
a chóry nebeské zpívají andělé
lásku co žijeme nejde vyjádřit slovy
vím už,
že měli smysl ty noci v samotě probdělé...
K nedělnímu probouzení
zvon AVE vyšle do kraje,
příslibem teď ránem zvoní,
že jenom láska věčná je.
Milostnou nám rapsodii
kostelní zvon zahraje.
DOZNÍVÁ ZVON...
A ozvěna jak tichý vzdech
z jeho srdce uniká,
milování zrychlilo nám tep,
pak vpustilo nás do ticha.
TO TICHO
rezonuje ozvěnou,
je kolem nás jak chrám,
v úžasu na kolenou
v něm Tvou lásku rozjímám.
Milostnou nám rapsodii
zas kostelní zvon zahraje...
19.01.2020 21:34:48 | Lili Starr