Pro Tebe...

Jsi poutníkem a jedna z Tvých cest ke mně vedla,
jsi obchodníkem, však sama paní Nerozhodnost v Tobě se zhlédla.
Jsi mým andělem, vidím Tě vždy, když podívám se na nebe,
jsi mým údělem, ale někdy si říkám, že líp bylo by mi bez Tebe.

Znám Tě a přitom Tě neznám,
asi jsme se milovali a teď nám zůstal jen na srdci šrám.
A každý z nás už chodí městem sám...
Narážím do zdí, zmatek v hlavě mám...

Jsi mým teplým létem uprostřed zimy chladné,
jsi všechno to, co není snadné.
Jsi mými slzami, jsi mým smíchem,
jsi mou láskou, jsi mým hříchem.

Jsi mým katem, jsi volným ptákem,
máš vzácné peří a to je to, oč tu běží.
Tvé oči studí a přitom hřejí...
Další paradox...Měla bych nechat toho snění.

Jsi moje zlaté slunce,
co ve tmě mi vždy září,
jsi půlka mého srdce,
co mi pořád schází...

Jsem směšná? Vím.
Realitu slovy nezměním.
Takže zbývá...Sbohem, Lásko...