Pro ženu, co miluju!?

Byla jsi má a má duše jen tvá,
zbyly mi vzpomínky, po srdci prach,
po srdci díra, jen střepiny, kra,
já budu vzpomínat na krásný vztah.

Dalas mi sílu, lásku a štěstí,
také však bolest, ztrátu i tmu,
byla jsi pro mne celičký vesmír,
ten pocit štěstí, když dokončíš hru.

Štěstí jsem získal pohledem do očí,
tvá ústa zářila milostí pro mě,
teď celý vesmír, celý se zatočí,
zemřelo vevnitř, zemřelo v tmě.

Cítím tu bolest, jak kůl v srdci mít,
bolí mě duše, stejně jak cit,
cítím tu nenávist, však nemůžu mít,
k tomu co vzhlížím, mám rád a víc.

Už zhasla svíčka, tvé touhy plamen,
můj plamen vyhasne, chybou a smutkem,
byla jsi má, mé síly pramen,
však nemám tě, nezískám už žádným skutkem.

Vidím mé chyby, tvou bolest cos měla,
však nemůžu napravit, nemám tu možnost,
chtěl bych to odčinit, šťastná bys byla,
již nechceš se trápit, vybralas volnost.

To naše bláznovství, šílené pocity,
schovaní v peřině s úsměvem navždy,
vzpomínám s láskou na věci prožity,
budu tu pro tebe, neboj se máš mě.

Jsi silná jak lev, krásná jak růže,
věř v sebe, nikdo tě nemůže srazit,
věř v sebe jak kdysi ve svého muže,
buď silná princezno, nenech se zkazit.

Mám rád tvé chyby, tvé slabé stránky,
ať není ti smutno, já budu jen litovat,
že nechal si utéct se štěstím stánky,
vždy tu budu já, co bude tě milovat.